Nazdárek kamarádi!
Včera večer ve sprše jsem si vzpoměla na naši mateřinku a napadlo mě, kolik vlastně hlášek jsme tam měli... A tak jsem si řekla, že bych si na ně mohla zavzpomínat i když jsou prázdniny.
1. Já jsem většinou holt po obědě musela jít spinkat do školkových ložniček, ale když jsem měla to štěstí, že mě naši nebo babička vyzvedli už po obědě, chlubila jsem se ostatním dětem: "Já jdu dneska po O."
2. Podobná zkratka fungovala i po hádkách a tak jsme vždycky s palcem mířícím dolů svým kamarádkám říkaly: "Já s tebou neka(marádím)"Ale stejně jsme se nakonec zase usmířily a tak jsme jim ukazovaly palce navrch a oznamovaly: "Tak já s tebou teda ka(marádím)"
3. Ať už jsme chtěli nebo ne, hračky jsme si po sobě uklízet museli. Oznamovalo se to slovem "Uklízíme!"načež jsme opáčili: "My to víme!"
4. Ale byli jsme všichni slušně vychovaní, protože když jsme přišli do jídelny nebo kamkoli jinám, kde jsme toho dne ještě nebyli, hlasitě, dlouze a zřetelně jsme zařvali: "DÓÓÓÓBRÝÝÝ DÉÉÉÉN!!!"
5. Ovšem zase tak slušná nebyla naše "nejvtipnější hláška": "Dobrý den celý den bába leze komínem a dědek záchodem potkali se východem" P.S. Promiňte.
6. Žalovat se nemá, ale když nám ti kluci pořád nedali pokoj, oznamovali jsme to pančelce hlasitým: "PÁÁÁNÍÍ ÚÚÚČITÉÉÉÉÉÉLKÓÓÓ!!!"
7. A na to nám kluci odpovídali klasicky: "Žalovníček žaluje pod nosem si maluje!"
8. A občas nás i bouchli (jak říkám, hodný děti ) a to jsme se jim posmívali: "Nebolí, nebolí, bába tě posolí!" (i když upřímně nechápu, co jem měli proti starším lidem...)
9. Velice populární byla i hra Kámen, nůžky, papír (všichni to známe). Ale my jsme byli originálnější a básničku jsem si... řekněme... "přikrášlili" na: "Kámen, nůžky, papír, teď, ať si moucha prdne hned, ať si prdne ještě víc, vyletí až na měsíc a z měsíce dolů, přímo do záchodu. Ze záchodu do slunce tam si prdne ještě více." (fantazii se meze nekladou že... )
10. A tohle byla specialita mě a mojí kamarádky, mimochodem taky Míši. Pokaždé když oběd nebyl podle našich představ, napíchla si jedna z nás na vidličku, dejme tomu maso a říkala té druhé: "Koukej já mám borůvkový lízátko!" A ta druhá se nenechlala zahambit napíchla si na vidličku těstovinu a povídá: "A já mám zase jahodový!" A tak to šlo donekonečna... Nebo aspoň do té doby dokud nebyl oběd snězenej.
Měli jste ve školce taky podobný hlášky? Nebo jste některý z nich používali taky? Napište do komentářů a já se loučím. AHOJDÁ!!!!