Nazdárek kamarádi!
Teoreticky to byl obyčejnej řadovej voják - kouřil tabák, pil pivo a spal společně s kamarádama ve stanu. Jediný co ho odlišovalo bylo to, že nenosil mundúr a taky byl poněkud chlupatější... Jste napjatí? Pak tedy požádám někoho "od fochu," aby vyprávěl dál. Míšánku, pusť se do toho:
Narodil se v íránském Hamadánu roku 1941 a už brzy po narození se stal sirotkem - jeho medvědí maminku skolili lovci. Naštěstí pro něj se našel malej klučina, kterej ho dal k adopci členům 22. zásobovací roty dělostřelectva 2. polského armádního sboru. Adopční poplatek činil pár konzerv a chlupatej prcek dostel jméno Wojtek. Měl se čile k světu, čemuž pomáhalo i kondenzované mléko ze sklenic od vodky. A učil se... už uměl salutovat, jeho snídani tvořilo kafe, večeři pivo a také to byl vášnivý sportovec - účastnil se přátelských zápasů mezi vojáky, nikomu však nikdy neublížil - svou sílu měl dobře pod kontrolou. Jednoho dne se rozhodlo, že se vojáci přemístí z Egypta do Itálie. No a Wojteka na palubu lodi odmíteli pustit, Britské lodní předpisy nedovolovaly přemisťovat zvířata. A tak si kluci vymysleli lest... Wojtekovi byla udělena hodnost vojína. Teď si asi říkáte: "To nemohlo vyjít!" Taky jsme si mysleli, ale když vyplouvala z Egypta loď směr Itálie Wojtek v ní seděl taky. Ale nemyslete si, že hodnost vojína dostal nadarmo! Vojákům zkončily hezké časy, nastala bitva o Monte Casino. A Wojtek? Ne, ne, nechoulil se ustrašeně ve stanu. Naopak nosil bedny s dělostřeleckými granáty, což armáda uměla ocenit - byl povýšen na desátníka. Společně se svými druhy časem doputoval až do Británie. Tam už to byl medvěd důchodce a tak ho vojáci poslali do penze do ZOO v Edinburghu, kam mu nosili pivo až do jeho smrti v roce 1963. V součastnosti má dokonce několik pomníků jak v Polsku tak v Anglii.
Takže ať žije statečný národ medvědí!!! 
2024 ©