Nazdárek kamarádi!
Už od malička mi dospělí, kteří mě dlouho neviděli, říkali: "No tys vyrostla!" Bez ohledu na to jestli jsem byla vyší o deset centimetrů a nebo jeden milimetr. Řekla bych, že pořádně lhali, protože mám ve svých 13 letech pouze metr a půl a moje nejvyšší spolužačka přes metr sedmdesát (ale to už je opačnej extrém, P.S. Čau Káťo! 
). Jsem nejmenší ze třídy, ale doufám, že dorostu alespoň 158 cm, což je hranice na které se zastavil růst jak mamky, tak babičky. Zítra nastupuju do osmé třídy Základní a mateřské školy Štíty. Tenhle "ústav" navštěvuju už od školky a kamarády si většinou udržuju z té doby. Samozřejmě jich k nám pár přišlo i v první třídě. Jé, první třída a teď mi odpusťte to klišé, ale jako by to bylo včera, když jsem šla za taťuldovu ruku směr první třída. Byla jsem nervózní a zároveň jsem se strašně těšila (ach jo, kde jsou ty časy 
). Tehdy jsem byla nemocná, ale první den školy jsem si nemohla nechat ujít. Tan druhej už jsem musela ležet v posteli a tak jsem se spolehlivě "pančelce" omluvila slovy: "Já zítra nepříjdu, já jsem zítra marod." a nemohla jsem pochopit, PROČ se tomu všichni smějou... Tehdy mě škola ještě bavila, jenomže časem jsem měla čím dál menší zájem. Ve třetí třídě jsme dostali novou učitelku, na kterou jsme všichni nadávali, ale když šla potom ve čtvrté třídě do důchodu, všichni jsme ju obečeli. Po ní přišla na řadu naše současná třídní a tehdy ještě nevěděla, jaký s náma zažije trápení. Pak přišla šestá třída a s ní noví spolužáci z okolních "dědin." To už mě škola nebavila vůbec. Letos nám přibývá chemie a jestli je pravda to, že má hodně společnýho s matikou a fyzikou, tak mi držte palce... Navíc ju bude učit ředitel. Hups! 
Nicméně všechny tyhle vzpomínky mě utvrzují v jedné věci. Že to všechno fakticky tak letí, jak to dospělí v jednom kuse opakujou. A teď mě omluvte, musím si přerovnat penál...
Smajlíkům zdar, Vaše Michalilinka!
2024 ©