Nazdárek kamarádi!
No co si buderme nalhávat, Vánoční svátky jsou za námi a nám začíná stará dobrá lyžařská sezóna. Vzhledem k tomu, že bydlím asi tři kilometry od jedné docela velké sjezdovky tak vím co mluvím, protože denně vídám ty auta s těma velkejma střešníma boxama na lyže. Já osobně nelyžuju a na lyžích jsem stála akorát jednou. No a teď budu stát po druhé, protože zítra jedeme se školou na lyžák (upřímě doufám že tohle není poslední článek co jsem napsala 
). Zimní sport kterej se ségrou často a rády praktikujeme je bruslení. Pod naším barákem je totiž taková nádrž (u nás na vesnici se jí říká prostě rybník) a tam chodíme v létě plavat a v zimě bruslit. Poprvé jsem na bruslích stála tak plus-mínus v sedmi letech. Od té doby jsem se vypracovala tak, že místo 100 pádů už padám jenom 99 krát. 
Nutno dodat, že mám od těch sedmi pořád stejný brusle což je po pěti letech MEGA. Ale věřte mi, že bruslení je dost bolestivej sport, protože modřiny na kolenách a naraženej zadek jsou prostě nepříjemný. No a pak tady máme takovou klasiku jako je sáňkování či bobování. My se ségrou vlastníme takový ty starý sáňky snad ještě po dědovi, boby a takový lopaty, ale stejně mám nejradši sáňky. Jezdíme za barákem a nebo z jedný stráně za vesnicí s kámoškama, kde je to větší sranda, ale taky o dost nebezpečnější, protože já skotrmelcovala do křoví a ségra si narazila záda a ulomila kousek zubu. No a koulovačky. Nejdřív si dáme 2 000 000 pravidel a pak je stejně nikdo nedodržuje. Kdo to nedělá, že? Taky sněhuláci jsou super. Ale nevýhodou je, že musí být vhodnej sníh a to většinou není. My se ségrou jsme si postavily dva - Karla a Josefínu. Bohužel nám hned druhej den roztáli, chudáci. Každopádně zima je krásný období a jestli vám můžu radit, tak si ji užívejte plnými doušky. 
Smajlíkům zdar, Vaše Michalilinka!
2024 ©