Nazdárek kamarádi!
Protože bylo dneska odpoledne krásný počasí - svítilo sluníčko a nebylo ani horko ani zima - vydali jsme se s taťuldou a ségrou na výlet na kole. Pěkně jsem se vyfikla, aby všechno ladilo - modrý tričko s černomodrýma škaredýma botama a k růžovým sportovním třičtvrťákům a kolu mi zase pasovala helma a fusekle. Naše cesta nebyla moc dlouhá, všehovšudy 11 km, ale dala mi zabrat. Na kole už jsem dlouho nejela, naposledy snad někdy na jaře a dost jsem přepálila začátek... proto nebylo divu, že jsem na první zastávce (což byla zastávka autobusu na Mlýnicích) myslela, že buď vyčerpáním omdlím a nebo vyklopím ty borůvky, kterýma jsem se asi před půl hodinou nacpala k prasknutí. Nestalo se ani jedno (naštěstí). Myslím si však, že zkušenej cyklista by se nejspíš chytal za hlavu, protože špatně by po 3 km bylo snad jenom největšímu teleti a nebo člověku s VELMI mizernou kondicí (v mým případě šlo asi o obojí). Neměla jsem nejmenší chuť pokračovat dál, ale po delší pauze jsem se nakonec vzchopila a jelo se dál. Pak to bylo delší dobu v pohodě a dilema přišlo až na rozcestí v Herolticích. Vydat se do Štítů, kde bysme se mohli zastavit třeba na zmrzlině (ňami! 
)? A nebo jet DOLŮ na Březnou a poté směrem k domovu, ale bez dobrůtek?
Napadla mě i třetí varianta a to stavit se v Heroltické hospůdce pro nanuka, ale to jsme zavrhli po taťuldově připomenutí jak je to DO KOPCE. 
Nakonec jsme se rozhodli sjet na Březnou a domů, protože se tam vyskytovaly ty dvě sobě velice podobný slůvka DOLŮ a DOMŮ. Chvilkama jsme si pěkně "naklepali šunky," jak byla cesta hrbolatá, dolů z Březné jsme nestíhali brzdit a kopec ke kravínu jsem radši vyšla pěškobusem vedle kola. Ale taťka si dal ještě pár koleček a ségra už byla pomalu doma v Bukovici. Pak už nás čekaly jenom dvě překážky v podobě uprostřed cesty parkujícího auta a vysoké trávy a byli jsme doma. Moje vlasy byly pořádně spocený až se mi rozpouštěly růžový melíry, který mi zbyly z včerejší poutě. a tak jsem se s rudým obličejem dopotácela k počítači, abych provozovala činnost, kterou mám radši a je klidnější než jízda na kole a to psaní blogu. Šmankote to je zase dlouhý! Zvedněte ruku, kdo to dočetl až sem... anebo víte co nezvedejte, napište mi to do komentářů a já se loučím - ADIEU!!! 
Smajlíkům zdar, Vaše Michalilinka!
2024 ©