Nazdárek kamarádi!
Halloween jako zarytej třináctiletej vlastenec moc neslavím (pokud nepočítám tu OBROVSKOU Halloweenskou párty co letos naše nezvedená třída organizuje). I přesto jsem se rozhodla pochlubit se ku příležitosti svátku mrtvých (ať už ho nazvýváte Halloween, Dušičky anebo Dia de los muertos) s jedním šokujícím faktem.... Ten pokojíček s nábytkem po prababičce je v horním patře naší cihlované barabizničky už šíííleně dlouho, ale přestěhovaly jsme se do něho se ségrou až loni v květnu. Už tehdy nám ovšem bylo jasný, že tam něco není v pořádku. Deprimovalo nás jak neustálý vrzání podlahy, tak různý pověsti okolo některých věcí a snad úplně nejvíc samovolný otevírání skříní v ten úplně nejnemožnější moment. Vsadím se, že vás ty pověsti začaly zajímat, takže já povídám... Máme tam sošku těhotné černošky, kterou rodičové dostali jako svatební dar. A ta prej když se přemístí na jiný místo, objeví se v rodině mimčo. Já vím, já vím, není to moc strašidelný, ale opravdu do funguje, protože když milou příslušnici negroidní rasy mamka přemístila poprvé, objevila jsem se v jejím "bříšku" já, podruhé se z toho bohužel vyklubala ségra. Děsivější pověst se váže k dvěma obrázkům. Na každém z nich je jedno z dvojčat - z jednoho se usmívá kudrnatá holčička, na druhým se nachází chlapeček. Takhle to zní úplně neškodně, ale pokud by se obrázky rozdělily, měli bychom z toho pořádnou smůlu. On je i ten masivní nábytek z "doby kamenné" (a nepohodlný matrace) sám o sobě jako líheň na duchy. A taky že jo... Když se skříň otevřela po stédvacátépáté, došla jsem k názoru, že to není samo sebou a že s námi v našem pokojíčku žije... BUBÁK! Zatím nám nic neudělal a řekla bych, že je neškodnej... ale i přesto radši před zhasnutím velkýho světla rožínám lampičku nad postelí a v noci bych po tmě nedala nohu na zem ani za zlatý prase!
Smajlíkům zdar, Vaše Michalilinka!